Praha-logo.svg

KREP.png

pct_2line.png

kmd_logo.png

Praha_lcerne -logo_bar.jpg

vystava Muzeum_HLMP 07.JPG

Muzeum města Prahy dokumentuje historii Prahy od pravěku po současnost. Spravuje bohatý sbírkový fond a objekty, které představují pražské dějiny. Výsledky svého snažení prezentuje s využitím moderních technologií prostřednictvím stálých expozic, krátkodobých výstav a širokého spektra doprovodných programů v osmi objektech. 
Muzeum města Prahy je moderní nezaměnitelnou institucí, která vede Pražany k identifikaci s jejich městem, vytváří a poskytuje kvalitní veřejný prostor pro obyvatele Prahy a její návštěvníky, zvyšuje prestiž města v zahraničí i v České republice a je důležitou součástí vzdělávání a výzkumu. 
Muzeum chce inspirovat, rozvíjet touhu po poznání, a tím propojovat jednotlivce s historií Prahy, její kulturou a kořeny, a posilovat tak hrdost a pocit sounáležitosti.

**Hlavní budova Muzea města Prahy**
Historická hlavní budova muzea na Florenci prochází od roku 2020 generální rekonstrukcí vnitřních prostor. Po jejím znovuotevření v roce 2023 se mohou návštěvníci těšit na novou stálou expozici archeologie, Langweilova modelu Prahy, výstavy a řadu doprovodných akcí. Provoz v moderně zrekonstruované budově, která bude kompletně bezbariérová, muzeum zahájí rozsáhlou interaktivní výstavou rozloženého Langweilova modelu Prahy - v této podobě lze tento světově unikátní model spatřit jednou za několik desítek let. Langweilův model Prahy z let 1826–1837 bývá považován za nejatraktivnější exponát muzea.  

**Dům U Zlatého prstenu** 
V jedinečné goticko-renesanční stavbě v sousedství Týnského chrámu se návštěvník seznámí se středověkou Prahou. Multimediální expozice Praha Karla IV. – středověké město představuje metropoli a její proměnu za vlády Karla IV. a dalších Lucemburků. Expozice - Praha 1606 unikátním způsobem přibližuje život v rudolfínské Praze prostřednictvím rozpohybovaného Sadelerova prospektu. Od listopadu 2022 pak bude v domě ke zhlédnutí výstava připravená ve spolupráci s Archeologickým muzeem Městského muzea ve Vratislavi Den na tržišti – Život obyvatel středověké Wrocławi.

**Podskalská celnice na Výtoni**
V renesanční budově bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 návštěvník pronikne do rázovité zaniklé pražské čtvrti Podskalí, historie voroplavby a paroplavby na Vltavě. Expozice Zaniklé Podskalí a život na Vltavě seznamuje s původním účelem stavby – tj. místem vybírání cla z dřeva připlaveného do Prahy. Dokumentuje život plavců, obchodníků s dřívím, dřevařů, pískařů, ledařů, vorařů a dalších „lidí od vody“ v časech starého Podskalí.

**Zámecký areál Ctěnice**
Barokní areál na okraji Prahy 9 nabízí řadu muzejních expozic a výstav, které jsou zaměřené na rodiny s dětmi. Stálá expozice Řemesla v pořádku prezentuje světově unikátní muzejní sbírku pražských cechovních předmětů: jako např. torzo slavnostní korouhve pražského cechu řezníků, které dosahuje výšky téměř 3 metry a šířky 2 metry. Oblíbená je také stálá expozice Negrelliho viaduktu a nádraží Těšnov včetně kolejiště a nezbytných vláčků. Romantický zámek obklopený rozsáhlým parkem s hospodářskými budovami je využíván také pro pořádání časově omezených výstav a nejrůznějších kulturních akcí pro veřejnost.

**Studijní a dokumentační centrum Norbertov, Müllerova vila a Rothmayerova vila**
Centrum Norbertov poskytuje kvalitní komentované prohlídky Müllerovy vily, nejkrásnějšího domu Adolfa Loose a Rothmayerovy vily, vlastního domu architekta Otto Rothmayera. V galerii na Norbertově se mohou zájemci o moderní architekturu blíže seznámit s dílem těchto dvou architektů prostřednictvím výstav, přednášek či komentovaných vycházek.

**Clam-Gallasův palác**
Nově zrekonstruovaný barokní palác patří k nejvýznamnějším architektonickým památkám Prahy a České republiky. Je skvělou ukázkou vrcholně barokního bydlení a způsobu života tehdejší aristokracie. Díky možnosti využívat část jeho interiérů muzeum získává kvalitní prostor pro prezentaci své bohaté sbírky z období baroka a zpřístupnit tak veřejnosti předměty jedinečné hodnoty. Kromě expozice baroka (2024) zde vznikne i palácová expozice (2023), která v Praze dosud neexistuje. Muzeum v paláci nabídne i časově omezené výstavy. Již od 21. října 2022 bude otevřena jedinečná výstava Josef Mysliveček, detto Il Boemo (1737–1781) a od března 2023 výstava Od korunovace 1723 ke korunovaci 1743. 


Muzeum hl. m. Prahy

vystava Muzeum_HLMP 05.JPG

Troja 002.jpg

Galerie hlavního města Prahy je příspěvková organizace zřizovaná Magistrátem hlavního města Prahy, která pořádá výstavy v několika pražských budovách. Ve své výstavní činnosti se zaměřuje zejména na moderní a současné umění, zároveň má na starost také pražské památníky, sochy a kašny. Kromě výstav pořádá GHMP komentované prohlídky, workshopy, debaty a další kulturní akce s přesahem do jiných oborů a věnuje se publikační činnosti včetně vydávání vlastního čtvrtletníku Qartal.

Galerie byla založena v rámci budování sítě krajských galerií v roce 1963. V osmdesátých letech v Galerii hlavního města Prahy působil silný tým kurátorů, který v závětří velkých institucí uskutečňoval ambiciózní program. Tehdy do sbírek přibyly také zajímavé přírůstky pocházející z těchto objevných projektů. Po roce 1989 se galerie svým výstavním programem zařadila mezi nejsledovanější instituce svého druhu a přinesla nejen výstavy vůdčích osobností meziválečné avantgardy, ale i významné tematické projekty, zabývající se širokou škálou kunsthistorických i sociálních témat. V současné době má ve své správě 7 objektů: Dům U Kamenného zvonu, 2. patro Městské knihovny, Dům Fotografie, Zámek Troja, Colloredo-mansfeldský palác, Bílkovu vilu a Bílkův dům v Chýnově. 

V rámci svých sbírek GHMP spravuje fondy od středověku po současnost s tím, že hlavní odborný zájem instituce směřuje k období od druhé poloviny 19. století k aktuální výtvarné scéně. Důležitou součástí práce všech odborných pracovníků je vnímání a chápání města Prahy jako přirozeného uměleckého centra České republiky, a to i v širším kontextu Evropy. S tím souvisí i obrat k veřejnému prostoru, jeho umělecké, sociální a komunikační funkci.

V roce 1963 byl Galerii hlavního města Prahy svěřen do správy soubor veřejných plastik, které jsou ve vlastnictví hlavního města. Oddělení správy veřejné plastiky o svěřená umělecká díla systematicky pečuje a zajišťuje jak běžnou údržbu, tak i rozsáhlé restaurátorské zásahy, které obnovují materiálové i výtvarné kvality exponovaných děl. 

Naše edukační oddělení patří k nejlépe hodnoceným v rámci sítě krajských galerií. Ročně připraví 900 programů pro děti, mládež, pedagogy, seniory a občany se zvláštními potřebami. Hlavní složkou edukační činnosti jsou interaktivní prohlídky výstav spojené s následnou výtvarnou reakcí.

Vedle toho je tu celá řada programů pro dospělé publikum, které připravuje naše oddělení komunikace, programů a ediční činnosti. Aktivity jsou koncipovány na základě předpokladu, že na rozdíl od podniků, kde je měřitelným ukazatelem úspěšnosti zisk či jiný ekonomický ukazatel, je hlavním posláním galerie vizuálního umění přinášet informace o uměleckém oboru, jež v historii vždy reflektoval a dodnes přirozeně odráží a formuje kulturní úroveň společnosti a její další vývoj.
GHMP každý rok vydává několik publikací, jež odrážejí její výstavní i badatelské výstupy a které pravidelně prezentujeme na knižních veletrzích. V roce 2021 jsme poprvé na Zámku Troja uspořádali vlastní GHMP Art Book Fair zaměřený výhradně na uměleckou a uměnovědnou literaturu. Mimo to na půdě galerie také vznikl časopis Qartal, který vydáváme od konce roku 2020 a do nějž vedle šéfredaktora Pavla Klusáka přispívají renomovaní kulturní publicisté, teoretici umění, kulturní manažeři i samotní umělci.

Galerie hlavního města Prahy dnes chápe svou roli v daleko širším kontextu, než tomu bývalo u takto specializovaných institucí zvykem. Hledáme cesty, jak svou práci propojit s řadou oborů, které vidí ve spolupráci s námi nové, inspirativní možnosti jak adresovat svá poselství stále širšímu publiku. Vzniká tak možnost přivést do galerie zatím neoslovené, potencionální příznivce, např. z řad milovníků tance (Dancing Museums), ochránců přírody (Bio Troja) nebo děti z vyloučených lokalit (workshopy v našich ateliérech). Jsme partnery neziskovým organizacím při realizaci jejich slavnostních událostí, poskytujeme své reprezentativní prostory i k dalším dobročinným účelům, chceme být živým společenským centrem, které oslovuje stále širší spektrum zájemců


Galerie hl. m. Prahy

u kamenneho zvonu 007.jpg

FOK zkouska 029.jpg

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK je oficiálním orchestrem metropole. Těleso bylo založeno roku 1934 Rudolfem Pekárkem. Zkratka FOK symbolizuje původní zaměření orchestru (Film – Opera – Koncert), neboť orchestr nahrál hudbu k většině českých filmů 30. a 40. let. Mezi prvními byly Dívka v modrém, Hej rup!, Škola základ života nebo Kristián.

Pražští symfonikové sídlí v ikonické secesní budově Obecního domu a každou sezónu odehraje v Praze desítky koncertů právě zde ve Smetanově síni. V nabídce FOK jsou ale i komorní koncerty v kostele sv. Šimona a Judy, klavírní recitály ve Dvořákově síni Rudolfina, cyklus komorních koncertů Obrazy a hudba v Anežském klášteře nebo Slovo a hudba v Divadle Viola. Zároveň už od svého založení připravuje řadu programů pro děti všech věkových kategorií a zasazuje se tak o vzdělávání nové generace posluchačů klasické hudby.
Od sezóny 2020/2021 stojí v čele orchestru šéfdirigent Tomáš Brauner, hlavním hostujícím dirigentem je Jac van Steen. Na postu šéfdirigenta se v minulosti vystřídala taková jména jako Václav Smetáček, Jiří Bělohlávek, Petr Altrichter, Gaetano Delogu, Serge Baudo, Jiří Kout nebo Pietari Inkinen. 

Umělecké renomé a respekt orchestru spoluvytváří a současně podtrhuje spolupráce s mezinárodně uznávanými dirigenty a špičkovými sólisty. V sezóně 2022/2023 to bude například José Cura, Andrej Borejko, Ion Marin, Claus Peter Flor, Krzysztof Urbański nebo Darrel Ang. Ze sólistů se představí Pavel Šporcl, Lukáš Vondráček, Jiří Bárta, Roman Patočka, Angela Hewitt, Yulianna Avdeeva, Jan Lisiecki nebo Julian Steckel.

Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK pravidelně hostuje v zahraničí. Posledním úspěchem byl debut ve vyprodaném dvoutisícovém sále Labské filharmonie v Hamburku v srpnu 2022.

Během koronavirového období se orchestr věnoval nahrávání. Pod taktovkou šéfdirigenta Tomáše Braunera vznikly nahrávky Dvořákových Slovanských tanců, skladeb Karla Husy (včetně legendární Hudby pro Prahu 1968) nebo klavírních koncertů Sergeje Rachmaninova s Lukášem Vondráčkem. Nabídl rovněž celou řadu zajímavých online projektů, které jsou ke zhlédnutí na YouTube kanálu Pražských symfoniků, stejně jako řada nových i archivních nahrávek.


Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK

obecnak

FOK koncert 022.jpg

Symfonický orchestr hl. m. Prahy

vysehrad 061.jpg

Vyšehrad je hrad, pevnost a park s dechberoucími výhledy na Prahu. Místo s více než tisíciletou historií, spjaté mimo jiné s vládou prvního českého krále Vratislava II., a také dějiště nejstarších českých pověstí. Je to národní symbol plný tajuplných zákoutí, místo posledního odpočinku českých velikánů, oblíbený areál pro vycházky i outdoorové aktivity, atraktivní turistický cíl českých i zahraničních návštěvníků, který poskytuje bohaté kulturní a společenské vyžití. 

Vyšehrad má status Národní kulturní památky a je součástí Pražské památkové rezervace, zapsané v Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. K jeho největším lákadlům patří komentované prohlídky kasemat, podzemních chodeb pro rychlý přesun vojsk, ústících do sálu Gorlice s barokními originály soch z Karlova mostu. Dějiny této památky přibližuje stálá expozice Historické podoby Vyšehradu v Gotickém sklepě a pravidelné komentované vycházky Tváře Vyšehradu, které zájemce zavedou i do jinak nepřístupných úseků kasemat či skrytých kostelů. 

Pestrý kulturní program nabízí komorní sál Starého purkrabství (koncerty, nedělní pohádky) a v letních měsících také oblíbená Letní scéna (divadlo, koncerty). V areálu se pořádá i řada plenérových akcí a festivalů (Vyšehrátky, Den dětí, Pevnost Vyšehrad). Školní skupiny si mohou vybírat z osmi zábavně-vzdělávacích programů s historickou tematikou, které jsou přímo provázány s historií a mytologií Vyšehradu nebo důležitými milníky našeho státu. Některé objekty (Staré purkrabství, Letní scénu) a místa v parku je rovněž možné pronajmout pro vlastní akci či svatbu.


Důležité odkazy

vysehrad 054.jpg

NKP Vyšehrad

Planetarium 006.jpg

V listopadu 2018 spojily své síly dvě pražské hvězdárny a planetárium pod společnou značkou Planetum. Štefánikova hvězdárna na Petříně byla pro veřejnost otevřena téměř před stoletím – 24. června 1928.  Hvězdárna Ďáblice začala sloužit veřejnosti 3. listopadu 1956. Nejmladší částí platformy Planetum je planetárium ve Stromovce. Zahájilo provoz 20. listopadu 1960. 

Na hvězdárnách můžete obdivovat velké dalekohledy. Ve dne se pomocí speciálních dalekohledů podíváte na Slunce, za jasných nocí můžete pozorovat Měsíc, detaily planet, místa, kde se ve vesmíru rodí hvězdy, či vzdálené galaxie. V planetáriu se vesmír promítá na umělou oblohu tvaru polokoule – největší projekční plochu v České republice. Obě hvězdárny i planetárium mají bohatou nabídku pořadů – od pohádek pro nejmenší, až po dokumenty o astrofyzice nebo astronomické historii Prahy. Najdete tu také zajímavé interaktivní expozice věnované zkoumání vesmíru a kosmonautice. Můžete se posadit do pilotní kabiny kosmických lodí a zažít pocity astronautů a kosmonautů.

Planetárium je strojem času, který dokáže cestovat do minulosti i budoucnosti, kosmickou lodí, s níž zaletíte k planetám, mezi hvězdy nebo opustíte Galaxii a podíváte se na náš domov ze vzdálenosti desítek miliard světelných roků. To vše díky moderní digitální technologii, která jde stále kupředu. Pávě nyní probíhá proměna ze systému, který promítá obraz na pasivní kopuli, v obří LED obrazovku s plochou 867 čtverečních metrů – Planetárium Praha bude mít první tzv. LED-dome v Evropě a největší na světě.
Planetum se už vydalo i do vesmíru – 25. května 2022 vynesla raketa Falcon 9 na oběžnou dráhu nanosatelit Planetum-1, první čistě vzdělávací družici na světě. Ve foyer planetária můžete nahlédnout do jejího řídicího střediska. Žáci a studenti základních a středních škol – budoucí skutečně kosmická generace – díky ní dělají své první krůčky na poli vesmírných technologií. 

Planetum je místo nikdy nekončící zvědavosti. Když jde o vesmír, není tu nikdo lepší!

Planetum

Planetarium 016.jpg

Planetum - hvězdárny a planetárium

svandak 016.jpg

Švandovo divadlo je moderním evropským kulturním centrem živých umění. Jeho repertoár tvoří především inscenace stálého činoherního souboru pod vedením uměleckého šéfa Martina Františáka a další produkce, jež se dělí do pravidelných programových cyklů věnujících se různým žánrům a disciplínám živého umění. Ke vnímání Švandova divadla jako kulturního centra přispívá kontinuální podpora a poskytování prostoru a zázemí alternativním projektům a nově vznikajícím nezávislým souborům, často tvořených z řad studentů DAMU. 

Svým příznivcům nabízí divadlo možnost setkávat se s výjimečnými osobnostmi českého, evropského i světového umění v rámci cyklu talk-show Scénické rozhovory a při pravidelných produkcích koncertů nadžánrové, klasické hudby i world-music. Dalším projektem je Výtvarná zeď, jejíž hlavní myšlenkou je pomíjivost divadla. Mezi významné aktivity divadla patří programy pro děti a mládež a lektorské oddělení s výukovými programy pro veřejnost. Neméně důležitá je snaha intenzivněji rozvíjet mezinárodní spolupráci a vytvářet projekty se zahraničními partnerskými divadly a jejich osobnostmi. 

Švandovo divadlo opírá svou existenci o stočtyřicetiletou tradici a ročně se zde uskuteční více než 450 kulturních akcí. Švandovo divadlo disponuje dvěma hracími prostory: Velkým sálem s kapacitou 300 míst a suterénním Studiem, kam se podle uspořádání vejde 44–100 diváků. Divadlo využívá pro vybrané produkce ve Velkém sále titulkovací zařízení a díky tomu je otevřeno také mezinárodnímu, anglicky mluvícímu publiku. Divadlo má bezbariérový přístup, nabízí taktéž představení s titulky pro neslyšící a je klimatizováno.  Ředitelem Švandova divadla na Smíchově je od roku 2002 Mgr. Daniel Hrbek, Ph.D.

Švandovo divadlo

svandak 001.jpg

karlin 043.jpg

Hudební divadlo Karlín je jedním z nejstarších a nekrásnějších kamenných divadel, které je po nákladné rekonstrukci budovy a technologií zničených ničivými povodněmi v roce 2002, s kapacitou 921 míst, druhým největším v Praze.

Od roku 1881, kdy stavitel Eduard Tichý otevřel pseudobarokní budovu, v níž se nejdříve pořádala cirkusová a varietní představení, později díky Karlu Hašlerovi kabaret, prošlo mnohými změnami, aby se nakonec stalo divadlo nejvýznamnější operetní a především muzikálovou scénou v zemi, jíž prošly osobnosti zvučných jmen, za mnohé E. F. Burian, Jan Werich, Oldřich Nový, Vlastimil Burian, Karel Vlach, Ljuba Hermanová, Laďka Kozderková, Jaroslava Adamová, Radek Brzobohatý, Karel Fiala a další.
Ředitelem Hudebního divadla Karlín je od roku 2003 Bc. Egon Kulhánek.

Od roku 2006, kdy byla budova divadla po rekonstrukci slavnostně znovuotevřena premiérou amerického muzikálu Producenti, se píše její novodobá historie. Dramaturgie se zaměřuje nejen na česká uvedení světových operetních, resp. muzikálových hitů, za mnohé operety Čardášová princezna, Polská krev, Mam’zelle Nitouche, Veselá vdova nebo muzikály Jesus Christ Superstar, Courtains, Aida, The Addams Family či Sestra v akci, ale i na díla českých autorů. Noc na Karlštejně, Dracula, Limonádový Joe, Lucie, větší než malé množství lásky, Legenda jménem Holmes, Rebelové nebo Slunce, seno, jahody plnily a stále plní hlediště divadla. Třešničkou na dortu je nejúspěšnější muzikál posledních dob, který přímo na tělo Lucii Bílé napsal uznávaný americký skladatel Frank Wildhorn, muzikál Carmen, který se dočkal 415 repríz! 

Vznikem edice HDK Junior deklaruje divadlo mj. to, že klade i důraz na výchovu nového, mladého diváka. Pod touto značkou vznikl například Jak se dělá muzikál. Nyní se pod ní, v koprodukci s PixaPro, uvádí rodinné muzikály Královna Kapeska, Sněhová královna, Alenka v říši divů.

Naplno a vždy naživo – tak deklaruje divadlo skutečnost, že diváci mohou očekávat mj. živý orchestr, velkou pěveckou a taneční company, úžasné herecké a pěvecké výkony. To spolu výpravnými scénami a kostýmy dělá z návštěvy první muzikálové scény v zemi neopakovatelný kulturní zážitek.


Hudební divadlo Karlín

karlin 048.jpg

ypsilonka Schmid 001.jpg

Studio Ypsilon vzniklo v roce 1963. Je především divadlem autorského a studiového typu, které okamžitě umělo rafinovaně svobodně komunikovat (přes veškeré dobové omezení a zákazy) s veřejností skrze metaforickou řeč a opravdovost jednání. Koncepční silou je od počátku osobnost Jana Schmida - zakladatele, režiséra, autora, výtvarníka, dramaturga a také herce. Tato přední česká divadelní scéna, živoucí „legenda v srdci Prahy“, sídlí od roku 1978 v raně funkcionalistickém paláci Olympic ve Spálené ulici, v jehož architektonicky působivých prostorách nepřestává rozvíjet svůj nezaměnitelný styl a poetiku, které utvářejí kromě pověstné múzičnosti především tyto znaky: syntéza, výraz, komunikativnost, autenticita. 

Systematicky pěstovanou tvůrčí metodou je v Ypsilonu improvizace, charakterizovaná programovou prací s řízenou náhodou, neukončeností a otevřeností díla. To vše se stále přítomným humorem, který vždy osvobozuje a přivádí k nadhledu. Na tomto půdoryse s divadlem úzce spolupracovali rovněž režiséři Evald Schorm, Jan Kačer, Jan Grossman, Milan Lasica, Ondřej Havelka, Juraj Nvota, Arnošt Goldflam, Jiří Havelka a další, scénografové Jaroslav Malina, Miroslav Melena, teoretik Zdeněk Hořínek, v posledních letech také režiséři Peter Oravec, Martin Tichý a další. V současnosti tvoří Studio Ypsilon citlivě budovaný a generačně neustále obnovovaný soubor se širokým a spřízněným okruhem hostů. Vícegeneračnost je tomuto divadlu, vzácně vnitřně propojenému, už déle vlastní. I tímto se nadále zaměřuje na diváky různého věku, sice různě rozlišeně, tj. s vědomím mentálního pohybu doby, ale se společným jmenovatelem kulturnosti a sounáležitosti. Stále je naplňována prvotní vize divadla jako volně pěstěné zahrady, již lze chápat i jako zmenšený model světa se vší jeho pestrostí a rozmanitostí, ovládaného nejen zákonitostmi přírody, ale i pravidly, jež ctí každé společenství slušných lidí, fungující i přes jinakost jednotlivců v příbuznosti a vzájemnosti. 

Ypsilonka

ypsilonka 001.jpg

Studio Ypsilon

divadlo v dlouhe 093.jpg

Základním rysem inscenační práce Divadla v Dlouhé je záměrná žánrová a stylová pestrost. Tomu odpovídá i dramaturgie, orientující se především na tituly méně známé, dosud v Čechách neuvedené a neověřené. Domácí i hostující režiséři přitom často využívají muzikantského, pěveckého a pohybového potenciálu herců, výtvarné a hudební metafory, bohatých světelných a audiovizuálních prostředků. Tím vším se Divadlo v Dlouhé ve spektru českých divadel vymezilo jako divadlo, které překračuje činohru směrem k alternativnímu, hudebnímu, loutkovému či kabaretnímu žánru.
Dalším specifickým rysem Divadla v Dlouhé je kontaktnost jeho představení a kolektivní herecká souhra. Živá rezonance s publikem je dosahována mj. vysokým stupněm energie, kterou do každého představení vnášejí všechny jevištní složky, herci počínaje. I když v uplynulých letech vyrostla v divadle řada skutečných hereckých osobností, či dokonce hvězd, je to právě společná energie a kolektivní duch, které sem přitahují diváky.
Divadlo v Dlouhé se pravidelně věnuje také dětským a mladým divákům, pro něž vedle běžných představení pořádá dva festivaly (Dítě v Dlouhé a 13+). Pod hlavičkou Divadla v Dlouhé působí také Klub mladých diváků, který zprostředkovává návštěvu divadla žákům a studentům škol. Nejen mladým divákům je určena řada doprovodných programů (lektorské úvody, debaty s tvůrci, prohlídky zákulisí, tvůrčí dílny aj.)
Divadlo působí v památkově chráněném objektu z roku 1929, ale svým divákům poskytuje veškerý komfort včetně klimatizace a bezbariérového přístupu. Hraje se ve velkém sále pro více než 400 diváků i v komorním foyer. 
Divadlo v Dlouhé vzniklo v roce 1996 spojením dvou hereckých skupin, které přišly s režisérkou Hanou Burešovou a dramaturgem Štěpánem Otčenáškem a s režisérem Janem Bornou. Vedle domácích režisérů v divadle v průběhu jeho pětadvacetileté historie opakovaně pracovaly přední osobnosti české režie (J. A. Pitínský, J. Nebeský, J. Mikulášek, M. Františák, tandem SKUTR  ad.). Ředitelkou divadla je po celou dobu jeho existence Daniela Šálková.


Divadlo v Dlouhé

divadlo v dlouhe 072.jpg

divadlo S+H 051.jpg

Legendární loutkové divadlo založené prof. Josefem Skupou roku 1930 v Plzni, které se svou dramaturgií zaměřuje na tvorbu pro děti, mládež, ale i dospělé. Od roku 1945 sídlí v Praze, momentálně v Dejvické ulici na Praze 6. Loutky Spejbla a Hurvínka, Máničky, paní Kateřiny a psa Žeryka sklízejí již po několik desetiletí značný úspěch doma i v zahraničí, kam pravidelně vyjíždí na turné. Zvykem divadla je hrát v jazyce dané země, čímž si, mimo jiné, udržuje značnou popularitu. 

Divadlo se vyznačuje především hraním s marionetami na nitích, což mu v kontextu českého, ale i světového divadla, získává specifické a ojedinělé postavení. Rozvíjí Skupův umělecký odkaz, usilující o propojení tradičního loutkářství s moderním loutkovým divadlem, akcentuje souvislost s tradicí a udržuje specifickou marionetářskou školu, která i jeho zásluhou zůstává živou součástí české divadelní kultury. Československé loutkářství je od roku 2016 zapsáno na seznam Nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Za přínos českému loutkářství byla Divadlu Spejbla a Hurvínka udělena cena Thálie za celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla. Snahou je tuto jedinečnou loutkářskou tradici udržovat stále živou, navazovat na její historii a rozvíjet ji. Objevovat nové technologické možnosti a inovovat tak výrazové prostředky sdělení, které by byly blízké divákovi dnes. I proto je repertoár složen z moderních inscenací zakládajících si na vizuálně působivém zpracování příběhů, v nichž je kladen důraz na rozvíjení fantazie, stejně jako na reflexi doby. 

Nově také divadlo uvádí inscenace pro nejmenší s podtitulem Miminí divadlo, které je trendem posledních několika let. Všeobecnému zájmu se těší i workshopy probíhající a přímo navazující na představení, které rozvíjejí bezprostřední zážitky z viděného. Značné oblibě se těší i kurz loutkového divadla pro děti, který jim přibližuje svět loutek hravou formou. Postavy Spejbla a Hurvínka přesahují běžný rámec divadelního světa, jsou kromě loutek i animovanými postavami ve filmu, hrdiny několika řad večerníčků a nesčíslně audionahrávek. Účastní se společenského života a mnoha kulturních událostí, nejsou tedy jen humornou divadelní dvojicí, ale především žijící legendou odrážející svou dobu.



Divadlo Spejbla a Hurvínka

divadlo S+H 038.jpg

minor 10.jpg

Minor je pražská divadelní scéna se zaměřením na děti a mládež, nicméně ve své tvorbě počítá i s dospělým divákem. Spolupracuje s výraznými osobnostmi divadelní i filmové scény – Petr a Matěj Formanovi, Lenka Vagnerová, Braňo Holiček, Jiří Havelka, Jan Jirků ad. Ve svých inscenacích využívá inovátorské postupy včetně moderních technologií a svým divákům přináší širokou paletu uměleckých žánrů (činohra, muzikál, loutkové, pohybové a multimediální divadlo, nový cirkus, pantomima atd.). Zaměřuje se i na vzdělávací aktivity, jednak prostřednictvím témat inscenací, a také velkou nabídkou workshopů a vzdělávacích dílen. V období pandemie začalo divadlo provozovat vlastní VOD platformu TV Minor s krátkými animovanými filmy od studentů a absolventů českých i zahraničních uměleckých škol. 

Od roku 1998 je ředitelem Minoru Zdeněk Pecháček. Za jeho působení se divadlo v roce 2001 přestěhovalo ze Senovážného náměstí do tehdy chátrajících prostor bývalého kina Skaut ve Vodičkově ulice, kde sídlí dodnes. Po rekonstrukci získalo ocenění Stavba roku 2002 a Cenu primátora hlavního města Prahy za vytvoření ojedinělého prostoru pro kulturní aktivity dětí se zřetelem k náročnosti rekonstrukce dříve zdevastovaného kina Skaut. Interiér architekta Viktora Korejse a výtvarníků Barbory, Jakuba a Jana Zichových je jedním z faktorů, který z Minoru vytváří jedinečný prostor pro celou rodinu. 

Tvorba Minoru je oblíbená jak u laické, tak odborné veřejnosti a jeho inscenace získaly celou řadu ocenění - Bratři naděje (několik nominací na Cenu Thálie 2022, čtyři ceny na festivalu Skupova Plzeň), Zá-to-pek! (Cena Thálie 2020 pro Ondřeje Nosálka), Nanuk (dvě ceny na festivalu Mateřinka 2021), Mami, už tam budem? (Cena města Plzně pro Lenku Volfovou a Jiřího Jelínka), Libozvuky (Ceny divadelní kritiky pro Marka Doubravu) a mnoho dalších.


Minor

minor 03.jpg

DNV 009.jpg

Divadlo na Vinohradech je reprezentativní scénou hlavního města Prahy. Je to největší pražská činoherní scéna se 115letou tradicí.
Jsme repertoárové divadlo se stálým hereckým souborem, které se profiluje jako „divadlo velké činohry“ – náš repertoár je postaven na inscenacích her světového i českého činoherního repertoáru, uvádíme jak klasické texty (Shakespeare, Molière, Preissová, Nestroy atd.), tak moderní drama 20. století (Ibsen, Čapek, Shaw, Langer, Miller) i současné dramatické texty (Uhde, Kohout, Vedral). Zajímá nás postavení člověka v proměnlivém světě, aktuální společenská témata i reflexe specifických rysů a osudů českého národa a vznik moderní české společnosti v 19. a 20. století. Důležitou součástí naší dramaturgie je program Česká a slovenská komorní hra, realizovaný od roku 2012 v komorním prostoru Studiové scény, v němž uvádíme jednak hry zavedených autorů (Havel,Topol, Landovský, Klimáček), tak i nové texty (Hančilová, Frydrychová, Majling). 

Současný inscenační styl DnV je charakteristický aktuální interpretací dramatických textů (s respektem k autorovi a původnímu textu) a důrazem na propracované a kvalitní herectví. Klíčová „vinohradská“ slova: silný herecký soubor, divadlo „režírovaného herce“, repertoár velkých autorských příběhů, scéna pro všechny generace diváků.  
Od roku 2012 vede divadlo tým ve složení Tomáš Töpfer (ředitel DnV), Juraj Deák (umělecký šéf) a Jan Vedral (šéfdramaturg). Pod jejich vedením byl herecký soubor doplněn a omlazen, aby umožňoval špičkové plnění uměleckých úkolů i mezigenerační sdílení. Společně usilujme o moderní scénický výraz, který se opírá o znalost a reflexi tradice české inscenace a zároveň se otevírá novým výrazovým možnostem současného evropského divadla.  

Krásná budova DnV, postavená v letech 1905-7 jako měšťanská scéna tehdy samostatného města Královské Vinohrady, tvoří jednu z dominant náměstí Míru a patří mezi významné historické stavby Prahy i mezi nejpůsobivější divadelní budovy v celé České republice. 
 

Divadlo na Vinohradech

DNV 001.jpg

Divadlo Na Vinohradech

Příspěvkové organizace